Zmije je, jako většina hadů, velmi plachá. Pokud na ni nešlápnete, nemusíte bát agrese V této situaci určitě použije svou zbraň, kterou je jed. Zmijí kousnutí sice nebývá smrtelné, ale není v žádném případě dobré ho podceňovat a je proto dobré raději urychleně vyhledat lékaře. 


 Vyskytuje se na slunných lesních pasekách s pařezy, porosty borůvčí, na okrajích cest porostlých křovinami, v lužních lesích, jak v nížinách tak na horách do výšky 3000 m n.m.. Obývá zvláště oblasti s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, kde je vyšší půdní a vzdušná vlhkost. Úkryt opouští časně ráno, na slunném místě se vyhřívá dokud její tělesná teplota nedosáhne cca 33°C. Pak vyráží na lov. Zvláště čilá je za teplých dusných dnů a po dlouhých obdobích špatného počasí, za větrného počasí neopouští úkryt. Zimu přečkává v úkrytu pod pařezy, v přírodních dutinách často ve velkém počtu. Opravdu nezaměnitelná je klikatice, která zdobí zmijí hřbet. Základní zbarvení těla je hnědé, šedozelené, žlutavé, není vyjímkou ani černá zmije. Jejich zbarvení se značně liší podle prostředí, ve kterém žijí. Délka těla těchto hadů může dosahovat až 85 cm. K páření dochází od dubna do května, samci o samici bojují (obtáčejí se, přetlačují, mohou následovat i údery hlavou) dokud se jeden z nich nepodřídí a neuprchne. Páření může trvat značně dlouho, hadi jej nemohou přerušit, takže když se objeví nebezpečí, jsou spáření jedinci bezbranní. Po embryonálním vývoji, jehož délka závisí na geografické poloze a na místním počasí (v extrémním případě až 5 měsíců) se rodí většinou 10 až 14 mláďat. Ta jsou při narození obalena průhledným vaječným obalem, z nějž se osvobodí hned nebo v krátkém čase. Živí se hlodavci, žábami, ještěrkami, mláďaty ptáků a drobné zvěře. Obyčejně na kořist číhá. když jí ucítí, pokouší se k ní pomalu přiblížit a kousnout. Jakmile ji uštkne, ihned ji pustí a čeká dokud jed nezačne působit. Kořist může ještě popoběhnout než zahyne. K jejímu vyhledání používá zmije vynikající čich.
 

SKLIPKANI

Sklípkani patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 milónů let téměř nezměnili.

Pavouci

Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánkové a na vrcholu ústí vývod jedové žlázy. Mají osm očí (občas pouze šest), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.

Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení je mimotělní, pavouk vstříkne do své kořisti trávicí enzymy a po určité době nasaje zkapalněný obsah.

Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.
Obrana

Sklípkani mají několik obraných "taktik".

Obranné postavení s kousnutím

Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné.

Uvolnění žahavých chloupků

Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby nohy vrhá chloupky proti nepříteli. Tyto chloupky způsobují svědění a pálení.

Ostřikování výkaly

Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však požívají jen zřídka.